Uvod

KDOZZ

(přepis ze starší češtiny)

Kdož se večer opíjí,

ten o tom dobře ví.

Ten pije ráno opět,

bude čerstev jako květ.

Slušet jemu poraditi

a klín klínem vyraziti!!!

(Je to hlína,

modrá hlína,

medovina,

včely lítaj,

hlava bolí,

kocovina,

jejich vina!)

Kdož Bakcha večer příliš velebí,

pocítí to z rána na lebi.

Pročež mudrc napomíná syna:

synu střez se zlá jest kocovina.

Slušet jemu poraditi

a klín klínem vyraziti.

VE TMĚ VE SKLEPĚ

(M. Krleža)

Ve tmě ve sklepě

bez jediného svitu

bylo slyšet vítr

Kterak v prázdnu hučí

s krvavými prsty v nitru

s krvavými prsty v mozku žluči

Ve tmě ve sklepě

bez jediného svitu

bylo slyšet vítr

Zavyl jsem jak krvavý pes

když chcípá a skučí

ve tmě

ZIMA

Zas vidět hnízda na stromech

listí opadalo

Zas patřit na svůj vlastní dech

Zas slyšet vrány ve městě

nemyslet na tíhu

Zas rty se lepí na žestě

mokré od lihu

Už slyšet zvony kostelní

ostré hrany

Už slyšet slova poslední

a ty vrány

Už být se vším smířený

s hlavou sklopenou

Už tělo rakví sevřený

rakev dřevěnou

POCHOD

Dívám se na to z různých stran.

Dívám se na to z různých úhlů.

Přesto stále upadám,

do nálady černých uhlů.

REF.: Dnes mě už nic netěší,

nic mi radost neudělá.

Dnes mi má láska včerejší,

dnes mi uletěla.

Dívám se na hejno černých vran.

Dívám se a nikde ani jedna bílá.

Ať na na cokoliv podívám,

všude je ta moje milá, podepsaná.

REF.: Dnes...

VLAS

Vlas v mojí polévce,
konstatuji stroze.
Chci mluvit s kuchařem.
Hej, vrchní k noze!

Už vidím vcházet muže
do lokálu - na hlavě ani vlas.
Pravím směle : nuže,
je mi ctí pochváliti Vás.

Výborná receptura,
po zádech běhá mráz
slastí, ale proboha
co ten vlas vlas vlas vlas vlas?!!

REF.: |: Máš-li dlouhý vlas,
nechoď mezi nás. :|

Není můj, kuchař zahřmí.
To vidím odpovídám žertem.
Plešatý zbrunátní:
"Když Vám u nás nechutná tak nežerte!!!"

REF.: |: Máš-li dlouhý vlas,
nechoď mezi nás. :|

NĚCO

|: Něco mi vlezlo do huby,

chcíplo tam a hnije. :|

|: Ve světě je něco naruby, :|

na život přišla apatie.

|: Něco mi vlezlo do hlavy,

teď mi to mozek žere. :|

|: Většina lidí obou pohlaví, :|

na život kolem sebe sere.

EDISON

(Vítězslav Nezval)

Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče.
Řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! Ne vy jste sebevrah!

bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Hej lásko má…

naslouchal jsem mlčky odbíjení z věží
pozoruje stíny v dálce na nábřeží
stíny sebevrahů pro něž není lék
stíny starých pouličních nevěstek
stíny aut jež porážely stíny pěší
stíny chudáků jež bloudí bez přístřeší
stíny hrbatých na rohu ulice
stíny plné rudých vředů příjice
zakuklené stíny v šatech vojáků
stíny láskou přemožených pijáků
stíny světců kteří básníky se stali
stíny těch kdož vždycky marně milovali

bylo tu však něco krásného co drtí
zapomnění na stesk z života i smrti

Hej lásko má..

Naše životy jsou jako noc a den
na shledanou hvězdy ptáci ústa žen
na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem
na shledanou sbohem na shledanou sbohem
na shledanou dobru noc a dobrý den
dobrou noc
sladký sen

Hej lásko má…

EMA

Ema, Ema na mě se směje,

a to mě na srdci hřeje.

Nádherná Ema s bílými zuby,

krásnými vlasy v lesku duhy.

Tančí a tančí, má úžasný nohy,

dlouhý až na zem, všechno jí zdobí.

Když se jí zeptám, co děláš večer,

usměje se a řekne táhni a neser.

A z toho zklamání se těžko vyhrabu,

a tak po zdech píšu jeden vzkaz pro Emu:

REF.: Ema, Ema, Ema je ovce,

Ema, Ema, Ema je ovce,

Ema, Ema, Ema je ovce.

Ema má nohy z kopce….

Ema mě svádí má nádherný oči,

když se tak kouká hned se svět točí.

Má plochý břicho a lačný rty,

sním o ní celé noci i dny.

Je prostě úžasná, je prostě skvělá,

v noci v mých snech běhá jen nahá.

Když se jí zeptám, co děláš večer,

usměje se a řekne táhni a neser.

A z toho zklamání se těžko vyhrabu,

a tak po zdech píšu jeden vzkaz pro Emu:

REF.: Ema, Ema...

HYMNA KABIR BEDI BANDU

Pokud cestu svou stále hledáš,

nezoufej ovečko zbloudilá.

Osud svůj, ten vlož do rukou Kabira

a pak zříš vytoužený Bedistán.

Bedistán, ten ráj, ráj pozemský,

velký Kabir stvořil šestý den.

Ani sedmý den jako jiný nelenil

a sedmý den stvořil Kabir Bedi Bend.

Jeho jméno veleb každé ráno,

neb on je světla pán.

A když někdo k tobě se ve zlém obrátí,

v prach obrátí ho Sandokan.

nana ná ná ná nana...

BESTIE

Nevyndá ruku z kapsy.

Nedaruje drobák.

Za těžko je mu asi,

pomocnou ruku podat.

Nemá ani stopu citu.

A jen bůh ví proč tu žije.

Údělem je mu být tu,

člověk bestie, člověk bestie.

Nesmyje život z tváře.

Řekněme raději z ksichtu.

Nikdo už muneodpáře,

poslední noční šichtu.

Nemá ani stopu citu.

A jen bůh ví proč tu žije.

Údělem je mu být tu,

člověk bestie, člověk bestie.

Nemá ani stopu...

KOHOUT

(Kohout)

Hlídač jen lehounce zdřímnul,

rychlík jen slabounce škrt.

a na přejezdu tři mrtví,

taková zbytečná smrt

Svědek, nevěsta, ženich,

veselka nazítří.

Někdo tam bude scházet,

všichni tři, všichni tři!

Leží tu na mokrém písku,

mladí a spanilí.

Růže jsou rudější mnohem,

než když je koupili.

Někde se do noci svítí,

maminka čeká tam.

Nepřijdou, místo nich přijde,

už jenom telegram!

Mlčící ústa mlčí,

žalují všemu a všem.

Takhle si životy svoje,

střížíme navzájem.

Tři tváře úsvitu bledější,

hrozná a zbytečná smrt.

A hlídač jen slabounce zdřímnul,

a rychlík jen slabounce škrt.

Hlídač jen...

KLÍČ

Mladému slunci

(Karel Toman)

Mladému slunci nahá zem.

Prudce se oddávala v březnu.

A tiché hlasy slyšel jsem,

když tobě přišel jsem říci:

REF.: |: Ztratil jsem klíč

a již ho nenaleznu. :| 4x

V Úvalech loňské listí tlí

a pod ním pučí květy březnu.

Já chorý zcizený a zlý,

míst nepoznal, kudy jsme šli.

REF.: |: Ztratil jsem klíč

a již ho nenaleznu. :| 4x

Jak chvěla se tvá ruka v mých,

v ten mlžný večer v časném březnu.

Den spravedlivý přišel, stih

mě zamlklý soud očí tvých.

V úvalech...

PRÁZDNOTÁŘ

Prázdný a dutý jsem sám,

studený tvrdý jak kámen.

Jediné výhody znám,

sám sobě můžu být pánem.

Vládnu však neplodné pustě,

puklině v nemocném stromu.

I kdybych někdy měl uspět,

předem již směji se tomu.

Neznám slova jenž potěší.

Nedojímá mě stáří.

Nanejvýš dokážu rozlišit

sešlost lidských tváří.

Struny mi srdce opletly,

nemocné sžírá je rez.

Pocity kamsi kdys odlétly,

tichem jen nitro zní dnes.

I kdybych dožil se dvou set let,

nenajdu nikdy sám sebe.

Těžko ty struny rozeznět,

ruce mé staly se dřevem.

Vládnu tak neplodné pustě,

dutině v nemocném stromu.

I kdybych někdy měl uspět,

předem již směji se tomu.

Příteli rezonuj ve mě,

to jediná moje je šance.

Když není uvnitř, musí být vně.

|: Snad se ti odměním tancem :| 4x

|: V mysli mé ukryto přežívá

jakési zoufalé zvolání.

Občas se za noci vracívá,

nostalgií zavání. :|

|: Příteli rezonuj ve mě... :|

PABLO

Tam v kraji vzdáleném, prorostlém kaktusy,

tam kde na zákon a řád dbát se nemusí.

Tam Pablo ušaten svou malou farmu má,

tam každé ráno slípky krmit chodívá.

Z hůry je mu dán, jó, života božský klid,

o své místo pod sluncem nemusí se bít.

Inu, je to chlapec, co nemusí se prát, však

co nechtěl aby stalo se, muselo se stát.

REF:

Pablo Sančézi, ty kluku ušatá,

banda zlotřilců ti krade kuřata.

Vběhnout na dvorek, ty nesmíš se teď bát,

za život slípek svých, musíš bojovat!

Z dvorku se ozývá zoufalé kdákání,

čtveřice banditů slepice nahání.

Tlapy jak lopaty svírají slípek pár,

tak těchhle masa hor by se i Bedi bál.

Když Pablo zřel, jak kur vystaven jest stresu,

probudila se v něm krev předků ze Sančézů.

Sombréro odhodil pln vzteku do pléna,

tasil kolty, běda, běda…

REF:

Pablo Sančézi, ty kluku ušatá,

banda zlotřilců ti krade kuřata.

Vběhnout na dvorek, ty nesmíš se teď bát.

Za život slípek svých, musíš bojovat!

Epilog:

Z těl banditů stoupá šedý dým.

Ale pod jedním z nich…slípka,

v kaluži vlastní krve svíjí se ve smrtelné agonii.

Mendóóósa!

…vydechuje naposled…

Tak krutá je daň posledních událostí sled.

HLAVA

V zakletí

(Josef Hiršal)

Hlava plná jehel,

hlava plná nití,

za zavřenýma očima se svítí.

Ze čtyř stran stěny,

řada stop,

nicoty z dávna,

bez podob.

Pálí a mrazí

jas rozednění.

Sen nepřichází,

není.

ZATLOUKLI

(???)

Zatloukli, spustili

níže než-li obilí.

Níže než-li obilí

zasévá se.

Smutná slova,

ruce k tomu,

Slunce nad tvým lesem

vyrvalo si vlasy.

Chopin

(???)

V černé noci černý dům

Černými okny do tmy zeje

Strach z očí strach z vousů strach z vlasů

Strach z pavouků strach z koček

Strach z otevřeného prostoru

Strach z uzavřeného prostoru

Strach z loutek strach z knih

Strach z kabátů strach z děr

Chopin hraje na černých klávesách

Chopin hraje se smrtí po boku až do samého konce

Ona říká NE!

Takhle by to nešlo!

Takhle už to nejde!

Takhle už to nepůjde dál!

On v nastalém tichu

v horkém dni

ve středu Evropy

se po dlouhé době

konečně pohl

Ležérním pohybem

odehnal mouchu

...odešel...

Zůstala uprostřed pokoje sama

nevěřícně zírala na zavřené dveře

To jsme to teda dopracovali

HD999

(Funda)

Pod srdcem život nosíš

A přeci jsi tak krutá

Když o jeho smrt prosíš

Ve sněhu neobutá

Tříští se čtvero nahých očí

V špinavém střepu zrcadla

Bolesti světa nezotročí

Tu která v sebe propadla

Zmodralé rty od vodky sklenky

Milence chvatně líbají

Proč není času na myšlenky

Dotyky těžko utají

ODEŠLA

Odešla to mi řekli

Vím co to znamená

Po tváři slzy stekly

Zachvěla se ramena

Krátce po páté dneska ráno

V klidu a pokoji

Co jednou zpřetrháno

Více se nespojí

Odešla navždy a ticho je

Co jsem chtěl nestihl jsem říci

Vzdávám se ale ne bez boje

Přibudou dva noví mučedníci

Neslyší necítí nedýchá

Doma si rozsvítím do ticha

Nožem si zapíšu do břicha

Co jsem jí nestačil říci

SEDMIBOREC

(Úsměv-W.Blake)

Směje se směje kdo má rád

Směje se také ten kdo lže

Směje se úsměv úsměvů

Jenž ty dva spojit dokáže

A mračí se kdo má vztek

A mračí se kdo zášť má

A mračí se mračení

Oči marně kdo zavírá

To se vryje až do srdce

To až v páteři v dřeni lpí

Z úsměvů co jich život dá

Jen jeden jediný

Od kolébky do hrobu platí

Jen jednou můžeme ho mít

Však je-li jednou tady

Trápení musí ukončit

JÁ SE CHCI ZASMÁT

Já se chci zasmát,

já nechci plakat!

Já se chci zasmát,

od srdce zasmát!

Sešli jsme z cesty,

každý má svoji.

Lepší než vésti

životy dvojí.

Když moje cesta

s tvojí se mine,

nezbývá než jen

vyšlapat jiné.

Já se chci zasmát…!

Víš jak to chodí,

já to vím taky.

Až modré nebe

zakryjí mraky

a naše cesty někde se minou

vyšlapu, proklestím si nějakou jinou.

Kohout	Něco	Paměť	Pochod	Vlas
Ema	Edison	Hymna	Řekni Ř	Ve tmě ve sklepě
Pablo	Zima	Bestie	Prázdnotář	Já se chci zasmát
Hlava	Zatloukli	Kdozz	Klíč	Sedmiborec
A	HD999	Chopin	Odešla